Dagmar Gomolová, Ronnie.cz: Čekám, kdy někdo vymyslí "proteinové vejce"!

Říká se, že Francouzky netloustnou - ovšem Češky, které ochutnají francouzské dezerty, ztloustnout docela klidně mohou :D Své o tom ví Dagmar z našeho dalšího rozhovoru, která ve Francii žila dlouhých 6 let - nakonec se vrátila do Čech, aby zde našla lásku k sobě samé, k fitness i k ořechovým máslům. Jejím revírem je dnes prodejna sportovní výživy, ovšem sama chemickým doplňkům nefandí a v Ronnie nejvíc postrádá právě špičková čistá másla Nutspread. Období koktejlů, tyčinek, přeplácaných slazených másel a produktů s nálepkou "protein" má totiž už za sebou a dnes výstižně říká: "Čekám, kdy někdo vymyslí "proteinové vejce"!"

Dobrý den, Dáši, děkuji, že jste si udělala čas na rozhovor s námi. Patříte k věrným fanouškům našich másel na sociálních sítích, cvičíte ve fitku, kromě toho pracujete v obchodě se zdravou výživou… prozraďte nám, kolik ořechového másla už v sobě dnes máte :)?

Ořechová másla jsou pro spoustu z nás láskou i závislostí – dříve to ale tak nebývalo a letěly názory, že čím méně tuku, tím lépe. Jak tomu bylo u vás – prošla jste si také nějakým obdobím šílených diet bez tuku, hladovek nebo poruch příjmu potravy?

Musím se přiznat, že i já jsem v minulosti tuky omezovala. Byla jsem klasická dietářka - hodně zeleniny, střídmě masa, sem tam nějaké to tofu a tuky? Tak z těch se přeci tloustne! Ano, přesně to jsem si myslela ve svých 16ti letech, kdy jsem šla na hotelovou školu a se svými lehce přes 60 kg si myslela, že za to, že jsem obézní teenager, můžou tuky. Poté jsem si myslela, že to jsou sacharidy! :-) Střídala jsem období jak bez tuků, tak bez sacharidů, ale je zvláštní, že bílkovin jsem se nebála nikdy, k těm jsem měla vždy kladný vztah. Co se hladovek týče, tak ty mi úplně nešly, zkoušela jsem různé půsty a očisty těla a střev pomocí šťáv - koupila jsem si odšťavňovač a pár dnů vydržela na ovocných či zeleninových šťávách. Poté přišlo klasické vybílení lednice, které určitě nejeden z čtenářů zná. Výčitky, režim, přísná dieta a zase dokola.
Bohužel i na téma poruch příjmu potravy mám co říct. Stalo se to ve Francii, když jsem pracovala jako servírka. Po práci legraci, jak říkávala moje bývalá šéfová a sem tam nějaká ta lahvinka kvalitního vína, dobré jídlo, udělalo s mou postavou své. Rozhodla jsem se upravit jídelníček a poctivě začala používat aplikaci kalorické tabulky, kde jsem si zapisovala vše, co jsem snědla. Tenkrát jsem mohla mít kalorický příjem cca 1700/1800 kcal a s prací servírky to šlo dolů. Přidala jsem kolo a měla zdravých 48-49 kg na mých 155 cm. V té době jsem měla partnera – voják z povolání a byl velmi štíhlý, chtěla jsem být vedle něj hubená, protože v té době se pro mě slovo hubená spojovalo se slovem dokonalá a oblíbená. O volnu jsem přidala cvičení prvně doma, následně jsem našla ve Francii fitness pro ženy, které jsem začala navštěvovat. Váha se držela na 48 kg a já chtěla víc, ubrala jsem jídlo, přidala cvičení. Na své nejnižší váze jsem měla asi 41 kg, můj kalorický příjem byl těžce pod bazálním metabolismem a já rozhodně nebyla šťastná a rozhodně jsem se necítila zdravá.

S návratem do Čech jsem se rozhodla zpátky přibrat, ale v kvalitě a nejlépe svalovou hmotu, zpevnit, protože byť jsem byla velmi drobná, nebyla jsem pevná. Na svůj první objem nikdy nezapomenu. Dopadl katastrofálně a mně se vše, co jsem pracně shazovala, postupně a pomalu vrátilo zpátky. Jak bylo tělo vyhladovělé a já mu odpírala vše, na co mělo chuť, spadla jsem do kolotoče bulimie a přejídání se. Trvalo to asi rok. Rok, co jsem se snažila si uvědomit, že chci jedno jediné, a to je být zdravá. Je jedno s jakými kily, ale zdravá. Nehladovět, nezvracet, nepřejídat se. Když jsem přijala tento fakt, že krásná budu se 43 kg i s 53 kg, že je to jenom číslo, které neuvádí, jaký jsem člověk, začalo se vše lepšit. Přestala jsem zvracet, přestala jsem se přejídat, přestala jsem být na sebe přísná, ale hodná. Kdo nikdy nezažil poruchu příjmu potravy, nejspíš těmto řádkám nebude rozumět. Jsem moc ráda, že je toto období za mnou a já dnes s klidem mohu říct, jsem zdravá, avšak bych ráda přidala slovíčko zdravá a abstinující. Ne, nevěřím, že se z poruch příjmu potravy můžete někdy vyléčit. Ale můžete abstinovat. Čím déle, tím lépe.

Abstinující? Jak to myslíte? 

Abstinující člověk s PPP (porucha příjmu potravy) je pro mě ten, který si to uvědomuje. Ví, že kdykoliv zvládne zase přestat jíst, že kdykoliv opět může jídlo vyzvracet a také ví, že se může opět přejídat a ztloustnout. Ale neudělá to. Je si ale vědom, že to může kdykoliv zase přijít.

V souvislosti s PPP se často zmiňuje tlak okolí, časopisů a sociálních sítí. Vnímáte to i u sebe, máte ze sociálních sítí a médií pocit, že je nutné být dokonalá, štíhlá a perfektní? Nebo to jde úplně mimo Vás?

Samozřejmě tento tlak vnímám. Otevřete instagram a vykoukne na vás krásná žena v přiléhavých šatech s dobře padnoucími brýlemi a dělá reklamu pro Dior. V pase má stěží 60 cm a v těch botách na podpatku beztak zvládne i tančit. A vy se na sebe podíváte a řeknete si….sakra co já dělám špatně? :-) Nemyslím si, že je to nutné být dokonalá, perfektní, ale hodně žen si může myslet, že je to nezbytné pro to, aby byly úspěšné, obdivované, oblíbené a žádané. Problém nastává, když tyto sociální sítě otevře dívka, které je 15 a začne se svou první dietou. Tak vznikají právě poruchy příjmu potravy. Přitom dokonalá, štíhlá a perfektní žena neexistuje. Dokonalost každé ženy tkví v její unikátnosti. Každá jsme jiná a troufám si tvrdit perfektní přesně taková, jaká jsme. O sobě bych netvrdila ani že jsem dokonalá ani že jsem perfektní. Jsem však taková, jaká jsem a takovou se mám ráda.

Na svém IG jste také zmínila Vaše problémy s rukou, můžete našim čtenářům prozradit více? Limituje Vás nějak Vaše ruka ve cvičení?

Ano, mám problém v pravém zápěstí, do kterého mi vykapala cytostatika, když jsem se léčila jako malá s leukémií. Moji rodiče, především máma, si se mnou vytrpěla své a ráda bych jí, když dovolíte, za veškerou péči a lásku, kterou mi dávala a dává, poděkovala. V 5 ti letech jsem totiž touto nemocí onemocněla a do pravé ruky mi vykapaly léky, které zapříčinily, že mi ruka napuchla, vzpomínám si dodnes, jak to hrozně pálilo a spálila mi vevnitř šlachy. Pravou ruku jsem tedy musela hodně rehabilitovat a byť jsme se pokoušeli co nejvíc šlachy roztáhnout, nepodařilo se dosáhnout toho, abych například ruku klasicky ohnula. Jsem bohužel pravák a v nemocnici mě přeučovali i na levou ruku ( především kvůli psaní ve škole). Mám tedy v pravé ruce omezený úchop, který mi brání v tom, abych zvedla větší váhy ve fitku, mám tendence všechno rvát levou, je pro mne pohodlnější a příjemnější volit cviky, které dokážu zvednout oběma rukama naráz, ale snažím se pomocí háků a trhaček úchop posílit a díky nim a trpělivosti trenéra se nám to vcelku daří.

Cvičení, láska ke zdravému jídlu, pevná vůle a zápal,… nejednu slečnu s těmito zájmy napadne, že by nebylo od věci zkusit soutěž ve fitness. Nepohráváte si s podobnou myšlenkou také :)?

Přiznávám, že v minulosti to byl můj velký sen. Nyní...víte, jak to je, nikdy neříkej nikdy, takže možná.....???...:-) nechte se překvapit, uvidíme :-) 
Ovšem co se přípravy týče, dalo by se říci, že v ní jsem neustále :-) ten, kdo má fitness v srdci ví, o čem mluvím. Je to životní styl. Jediné, co se střídá je období přibírání, udržování a diety, ale více méně pořád jíte to stejné kvalitní jídlo dokola. Já si ho ještě ráda zpříjemňuji právě Vašimi máslíčky, díky nimž je vždy mé jídlo trošku jiné, pochutnám si na něm a těším se na něj :-) Chci si ve stravě stále udržovat pestrost a rozmanitost. Není žádné z ořechových másel od vás které by mi nechutnalo. Samozřejmě mám svoje TOP 3, které musím doma mít neustále! :-)
Neuniklo mi, že jste si na IG změnila své jméno na Dagmar z původního La Petite Francais de La Ceche. K Francii máte tedy asi velmi blízko, můžete prozradit, co Vás přivedlo tam a zpět do Čech, jak byste srovnala život a lidi ve Francii a v České republice?

Ano, k Francii mám velice blízko, žila jsem tam téměř 6 let a občas si říkám, zdali se nevrátit? :-) Tuto příležitost vycestovat jsem měla na střední škole - studovala jsem střední školu hotelovou a služeb, obor cestovní ruch v Kroměříži a můj spolužák Lukáš dostal úžasný nápad vycestovat a vydělat tak nějaká Eura! :-) Přiznám se, že ve třeťáku byla jediná trojka na vysvědčení právě z francouzštiny! Nakonec jsem z ní odmaturovala za výbornou, udělala si mezinárodní zkoušky rodilého mluvčího a pracovala jako vrchní servírka v malebné vesničce v Savojských Alpách. Zpět mě vrátil stesk po rodině a zdravotní problémy. Je tam jiný život. Nechci Táni říkat, že lepší nebo horší, ale jiný. Kvalita potravin je nesrovnatelná, Francouzi jsou více "tranquille“ (na pohodu), nikam nespěchají, na vše mají čas. Tráví hodně času s rodinou...my se v Čechách pořád za něčím honíme - za penězi, kariérou, jsme stále ve spěchu a přijde mi, že mezitím co se honíme, nám život utíká mezi prsty a nevnímáme okamžik prostého bytí. A to je velká škoda. Jinak člověk vždy chce to, co nemá, v mém případě mi Francie stále chybí a myslím si, že přijde den, kdy se opět vrátím a vím, i kdy to bude, avšak tuhle informaci bych si prozatím ráda nechala pro sebe :-)
Pracovat v obchodě plném másel, tyčinek a doplňků by bylo pro spoustu lidí z oblasti fitness asi velký sen. Jak je to u Vás?

Ano, přiznávám, že si v Ronnie připadám jako v takovém malém ráji :-) Vše tu mám po ruce - jak kvalitní doplňky stravy, bez kterých se dnes již neobejdu, tak i jak říkáte máslíčka a tyčinky - vždy zákazníkům říkám, že tady je můj koutek (poukazuji na ořechová másla bez příchutí). Co se tyčinek nebo různých kaší týče, tuto éru mám již za sebou. Vzpomínám si, kdy jsem tyhle laskominy měla denně a sama zapomínala na kvalitní a pestré jídlo. Určitě by si měl každý z nás sem tam zamlsat a dopřát si, v mém případě to ale nebude ochucené máslo ani proteinová tyčinka :-)
Vzhledem k Vaší profesi tedy máte asi něco ochutnáno :D nemůžu se nezeptat, jak byste hodnotila ořechová másla v České republice? Tahle potravina zažila v uplynulých letech velký boom - řekla byste, že jsou si všechna dost podobná nebo jsou tam velké rozdíly?
 
Jakožto velká milovnice ořechových másel mám už něco otestováno - ve Francii mě to však ale nijak nezaujalo, v té době jsem byla více „party girl“ než „fitness girl“ :D a byla jsem docela baculatá - to bylo z těch vachrinů a profiterolů ( dezerty) :-)) V Čechách však vidím markantní rozdíly a sama sebe se častokrát ptám, jak je to možné? Nerada bych tady uváděla konkrétní značky, ale nerozumím tomu, že například čisté kešu máslo, které nic jiného než kešu neobsahuje, nechutná stejně jako jiné kešu máslo. Je to dáno výběrem oříšků? Jejich namletím? Kdybych měla říct jednu věc, která mi u nás v Ronnie chybí, byla by to přesně vaše 100% másla, protože neobsahují nic jiného, než čisté ořechy prvotřídní kvality a byť je cena některých másel Nutspread vyšší, já osobně si ráda za kvalitu připlatím a proto jsem stále věrná těm od vás :-) Co se týče ochucených másel, ta už delší dobu nepoužívám vůbec.
Co si myslíte o nakupování a denní konzumaci proteinových tyčinek, drinků, směsí atd? Za sebe musím říct, že mnoho fitness produktů je podle mě hlavně chemickým koktejlem, který má do zdravé výživy dost daleko. Proč si myslíte, že jsou tyhle věci tak populární, i když stojí daleko víc peněz než běžná zdravá strava složená z obyčejných surovin (maso, mléko, vajíčka, zelenina, rýže)…? Opravdu stačí na něco dát nálepku „protein“ nebo „fitness“, aby se stal produkt trhákem :D?

Já osobně nejsem zastánce umělých sladidel, tudíž i když výrobce uvádí zero sugar, low carb případně zero calories, já osobně si to dnes již nekoupím. Když mám někdy chuť na sladké, raději si dám i třeba kousek banánu později večer, než abych sáhla po sladidlech. Je však pravdou, že Češi mají rádi vše, co je doslazováno, stačí, že tomu dáte nálepku fitness nebo low carb a lidé si to koupí. Bohužel už neřeší sladidla ani o jaký druh sladidel se jedná. Pro mě jsou dnes sladidla to stejné, jako dávat alkoholikovi nealkoholické pivo…
Jinak ano - čím dál více výrobků má nyní přídavek "protein", jsem už na to alergická. Čekám, až někdo vymyslí proteinové vejce :D A co si myslím o denní konzumaci proteinových tyčinek a kaší? Tyto věci by měly sloužit jako taková mlska po obědě, záchrana v kabelce, když opravdu jsme někde mimo domov a nestíháme se kvalitně najíst. Nemělo by to být však pravidlem, což bohužel mnoho lidí dělá. Poté se setkávám s tím, že přijdou s různými trávicími problémy, které právě dochucovadla a aromata způsobují. Je pravdou že dříve jsem nebyla jiná - kávu jsem ochucovala zero kapičkami, snídala proteinový puding, ke každému jídlu si dávala zero omáčky, popíjela zero pitíčka, svačila tyčinky, … Zde si zpětně sypu popel na hlavu, aneb jak se říká, nejlepší zkušenost je ta vlastní a já měla nemalé trávící problémy. Naštěstí jsem se z toho poučila a jsem ráda, že můžu pomoct ostatním lidem k tomu, aby se cítili zdravější, nebyli nafouklí - což právě uměla sladidla dělají – a mohli snáze dosáhnout svých cílů. Co víc si může prodejce přát, než je spokojený zákazník, který se k vám rád vrací? :-)
A ano, dát na výrobek nálepku "bez cukru, fit, low carb", dost často opravdu stačí :D Zákazník vidí právě tu nálepku a už si nepřečte složení, prostě hledá něco, co je snadné, rychlé a není s tím práce. My v Čechách žijeme velmi uspěchané životy a kolikrát svůj čas do přípravy kvalitního jídla, hodinku pohybu venku na čerstvém vzduchu, nejsme schopni obětovat na úkor práce a jiných povinností.
Ale najít si čas na kvalitní jídlo ze základních surovin, které dělají mému trávení dobře, čas pro sebe na cvičení, není sobeckost, je to láska a úcta k sobě samému.
Co se týká másel – asi sama budete souhlasit, že jsou úžasným zdrojem zdravých tuků. Vzpomenete si ještě, kdy jste na naše másla narazila poprvé? Které máte aktuálně nejraději, na co je používáte a v jakém množství?

Másla jsou úžasným zdrojem nenasycených tuků společně s oleji a když nesnídám vejce, je to kašička obohacená právě o máslo. Každé mé jídlo obsahuje bílkoviny, sacharidy i tuky. První máslo od vás bylo "Někdo to rád slané," koupila jsem si ho tenkrát v BioDay na Pankráci a byla to závislost a láska na první lžičku. Dlouho jsem však chodila pouze kolem tohoto másla, než jsem vyzkoušela jiná :-)

A jaké máslíčko mám nejraději? Teda to je prekérní otázka, nedokážu odpovědět jenom jedno....ale dobře, kdyby to bylo pouze a jenom jedno, byla by to příchuť Kešu a káva, které je natolik výborné, že mi doma.... tak nějak prostě mizí :-)) Jako druhé bych volila Velkou Čtyřku se solí, kde ta sůl je zkrátka něco úžasného a bronz by si odneslo právě Někdo to rád slané. Ale zatím jsem nenašla máslo, které by mi od Vás vůbec nechutnalo. A kdo mě zná tak ví, že já jen tak něco nesním :-))

Na závěr – chtěla byste ještě něco vzkázat našim a Vašim fanouškům a čtenářům? 

Ráda bych vzkázala všem, kteří jsou v začátcích a tápou, aby se nestyděli oslovit profesionály, kteří jim rádi poradí s tréninkem, nás, jakožto konzultanty, a troufám si říct znalce v oblasti stravování, o radu. Sami si tak ušetří spousty času. A aby vydrželi k dosažením svých cílů a vizualizovali si je. Čím více člověk věří v to, čeho chce dosáhnout, tím lépe a snáz daného cíle dosáhne. Především bych ráda apelovala na ženy, které se snaží zhubnout, aby nejedly málo, ale dostatečně - nejíst není řešení :-) A nezapomínejte také na zdravá másla NUTSPREAD, za mě je to kvalita, které se žádná jiná konkurence nevyrovná. Neznám nikoho jiného, kdo by měl čistější složení ořechových másel, než Vy! Samozřejmě kohokoliv ráda uvítám u nás v Ronnie v Butovicích a bude mi potěšením, když se budu podílet na dosažení Vašeho cíle, ať už se jedná o sport, či zdravější stravování.
Táni mockrát děkuji za možnost Vám takhle poskytnout rozhovor a přeji nádherný den.

I já děkuji za rozhovor a přeji hodně sil a úspěchů :-)!!!