Jak vypadá pravé peklo? "Půl roku po covidu necítím vůbec nic!"

IMG_20191005_162738.jpg

„Jsem Vaše velká fanynka a asi se divíte, proč jsem už půl roku nic neobjednala. Bohužel jsem v listopadu prodělala covid a čich ani chuť se mi dosud nevrátily – necítím vůbec nic, ani Vaše másla.“ Ano, často nám Vaše zprávy dělají obrovskou radost, ovšem někdy nám nad nimi taky tečou slzy a běhá mráz po zádech, jako v tomto případě u příběhu paní Novotné. I když si naše zákaznice pochopitelně nepřála zveřejnit svoji fotku, vše v jejím vyprávění je autentické a nepřibarvené. A pozor - pokud máte náhodou jídlo jako jednu z velkých radostí v životě, tento rozhovor raději ani nečtěte. Tohle je totiž hotové peklo…

Dobrý den, paní Novotná, děkuji, že jste si udělala čas na rozhovor s námi. Na úvod pro Vás mám tu nejobyčejnější otázku na světě, která ovšem ve Vašem případě může působit až bolestně. Co jste dnes – alespoň očima - jedla?

Ráno jsem měla müsli s čerstvými borůvkami a malinami zalité teplým plnotučným mlékem. Na oběd jsem si dala 4 plátky grilovaného sýra s hruškovým chutney s badyánem (výborné – to hruškové chutney cítím), odpoledne jsem měla bílý tučný jogurt s ovocem (nadrobno nakrájená jablka, banán a jahody) a večer jsem si dala zase müsli. Obvykle müsli nevečeřím, ale byla jsem dnes líná si něco připravit. :-)

Většina z nás jí to, na co má chuť nebo co má zrovna v lednici, nedovedu si ale představit, jak se stravuje člověk, který nic necítí. Jak se Váš jídelníček změnil po této nemoci? Jíte prostě nějaké minimální množství kalorií z čehokoliv, „abyste zůstala naživu“, nebo se stravujete jako předtím – už proto, že Vy sice necítíte, ale orgány stále potřebují zdravé a hodnotné jídlo?

Pokud jde o výběr potravin, můj jídelníček se nezměnil. I před covidem jsem jedla skutečné potraviny, ne průmyslově zpracované. Možná, že čtenáři neví, co si mají pod pojmem „skutečná potravina“ představit. Prostě vše, co si člověk může utrhnout na stromě, vypěstovat v hlíně anebo potraviny, do kterých není přidávána chemie. Takže ke zdravým potravinám se řadí nejen ovoce, zelenina, luštěniny, rýže, ořechy, houby, maso, ale i máslo, mléko, bílý jogurt, sýry. Přestože jsem hned po nemoci opravdu nic necítila, tak jsem jedla jako obvykle, jen větší porce, protože tím, že jsem nic necítila, tak mě to paradoxně nutilo jíst více. Ale jelikož šlo o kvalitním opravdové potraviny, tak se ten zvýšený příjem jídla na mé váze ani moc neprojevil.

Přiznám se, že při čtení Vašeho e-mailu jsem se neubránila slzám – jídlo přece není jenom základní fyzická potřeba, je to taky radost. Přijít o ni musí být psychicky strašně náročné. Prozradíte, jak jste to zvládala a zvládáte? Co Vám dodává optimismus a lepší náladu? Jsou to především Vaše krásné kočky :)?

Jsem životní optimista a velká bojovnice. Musím přiznat, že když jsem přišla o dva důležité smysly, jakými jsou chuť a čich, tak mě to dost psychicky rozhodilo. Navíc to bylo v zimě, kdy není dostatek slunečního svitu, což člověku na dobré náladě také nepřidá. Přesto jsem se úplně nehroutila. Náladu mi zlepšovalo několik aspektů. Moje vnitřní přesvědčení, že se mi smysly určitě vrátí, můj partner, naši mazliví kocourci a v neposlední řadě i má práce, která je mým koníčkem.

Ke ztrátě čichu a chuti u Vás došlo po covidu. Měla jste nějaký dramatický průběh nemoci? Jak to vlastně celé začalo a kdy jste si všimla, že nic necítíte?

Covid jsem dostala loni v listopadu jako mírnou rýmičku. Stav se mi však začal zhoršovat osmý den, kdy jsem dostala teplotu přes 38 °C a začaly mě bolet kosti a svaly jako při chřipce. Poté následovala ztráta čichu a chuti. Bylo zvláštní, že tato ztráta smyslů nebyla pozvolná, ale přišla ve vteřině, jako na lusknutí prstů. Neřekla bych, že jsem měla dramatický průběh nemoci v tom smyslu, jak si díky médiím asi většina lidí představuje. Rozhodně jsem se nedusila, nepotřebovala jsem ventilátor, ani doktora. Covid se u mě projevil spíše střevními problémy, velkou únavou, bolestí svalů, kostí a nechutenstvím. Teprve čtvrtý týden jsem se začala cítit dobře, bohužel střevní problémy přetrvávaly ještě dva měsíce. Jedla jsem už všechno, ale necítila nic - například jsem si dala na Silvestra velmi pálivou chilli papričku (hec od známých, s kterými jsme slavili) - dokonce dvě lžíce - a absolutně nic necítila, zatímco nikdo jiný to nebyl schopný polknout.

Další měsíce byly šílené - například jsem snědla maso, které jsem sice necítila, ale po 10 minutách se mi v puse rozlila sladká pachuť, jako když sníte nějakou průmyslově zpracovanou cukrovinku. Toto byl fakt mor a pořád se mi to vracelo - snědla jsem kedlubnu a po chvíli v ústech pocit, jako když sníte celý dort. Přešlo to teprve v únoru, kdy jsem začala chuťově cítit citrusy. To mi přetrvalo dodnes. 

Co mě však dostihlo ještě více, bylo hrozné zhoršení pleti a vlasů. Padaly mi opravdu masivně a pleť se celá loupala - jako byste se natřeli vaječným bílkem a tu popraskanou krustu pak sloupli. A pod tím se tvořily červené boláky. Já si prostě myslím, že mi covid nějak otrávil celý organismus a krev. 

Všeobecně se traduje, že horší průběh covidu mají lidé s přidruženými chorobami, obézní, kuřáci a podobně. To ale zřejmě není Váš případ, že?

Máte pravdu, není to můj případ. Jsem nekuřák, téměř abstinent, baví mě jíst kvalitní jídla a tu a tam potrápit tělo sportem.

Evidentně spousta věcí se u Vás nakonec zlepšila, jenom čich a chuť ne. Psala jste, že všechna zbylá ořechová másla snědl Váš přítel – znamená to tedy, že on sám je covidem nedotčený? Jak vůbec teď u Vás probíhá třeba vaření – dokážete uvařit něco „po paměti“ nebo raději přípravu a dochucování jídel necháváte na jiných? Chodíte třeba stále do restaurací, alespoň z principu, jak zvládáte společné stolování a podobně?

Můj přítel ořechová másla Nutspread miluje. Měla jsem na podzim zásobu máslíček, ta ale bohužel zmizela v partnerově žaludku, protože pro mě bylo škoda jíst takovou dobrotu, když bych stejně necítila její chuť. Přítel měl také covid, právě od něj jsem se nakazila. I když oba žijeme zdravým stylem života, u něj měl covid mírný průběh, prostě jen sedmidenní rýmička, při které ztratil chuť, která se mu do pěti dnů vrátila.

Když se ptáte na vaření, tak musím přiznat, že jsem líná kuchařka a nerada vařím. Takže vaří většinou přítel a já pak z lásky uklidím v kuchyni tu spoušť, co tam po vaření zanechá. Můj přítel vaří výborně, takže se mu do toho nemíchám. Často jsme si před covidovou dobou zašli na dobré jídlo do našich oblíbených restaurací. Poslední dva roky jsme však do restaurací nechodili a teď také ne, protože to zatím nemá smysl, když jsem s tou chutí a čichem pořád na štíru.

Necítíte pálivou chilli papričku, káva má hnusnou pachuť, necítíte ani ořechová másla. Je nějaké jídlo, které – při trošce fantazie“ – cítíte a vnímáte?

Zatím žádné jídlo necítím na 100 procent, ale nejvíc jsem schopna vnímat citrusy, jahody, maliny, na 50 procent cítím bílý tučný jogurt. Z nápojů je to pak Caro s mlékem, také „zlaté mléko“ (je to směs kurkumy, skořice, zázvoru, vanilky, pepře a lékořice zalitá horkým mlékem), zázvorový a mátový čaj. Zeleninu ani maso téměř necítím.

„To se ti vrátí,“ - „To se ti nevrátí“ – „Zkus to a tamto“ – „Mělas být očkovaná“ – a podobně – vyslechla jste si něco takového od okolí? Jaké rady nebo tipy jste dostávala k Vaší ztrátě čichu a co jste vše vyzkoušela, aby se Vám vrátil?

Vlastně jsem si nic podobného od okolí nevyslechla, protože jsem se nikoho neptala na názor, a tak jsem ani nedostala žádné rady. Nezkoušela jsem žádnou techniku, která by vedla k navrácení čichu, protože žádnou takovou neznám.

Co na Váš problém říkali doktoři, případně zkoušela jste nějakou alternativní medicínu?

doktorům nechodím, proto jsem svůj problém medicínsky neřešila. Pokud jde o alternativu, zkoušela jsem užívat směs Triphala. Je to pomletá směs ovocných exotických plodů, která detoxikuje organismus. Také jsem užívala lipozomální glutathion v tekuté formě.

Jak se po celé té zkušenosti díváte na nemoc Covid 19?

I když má zkušenost není zrovna dobrá, přesto se covidu nebojím. Je to prostě další onemocnění, se kterým se lidstvo musí naučit žít. Navíc je covid už velmi zmutovaný, tím pádem oslabený a populace je jím promořena, proto imunizována, takže si opravdu nemyslím, že by se lidé měli bát. Většina nadúmrtí nebyla způsobena nemocí samotnou, ale strachem, špatným přístupem k té nemoci a de facto neléčením, nepodchycením té nemoci v začátku a také neléčením ostatních nemocí. To, že lékaři pacientům říkali, aby si vzali Paralen a když jim bude po týdnu špatně, ať si zavolají záchranku, tak toto nepokládám za léčbu. Přitom ta existuje. Nejvíc mě mrzí, že za poslední dva roky lidé umírali na jiné vážné nemoci díky tomu, že jim nebyla věnovaná včasná péče. Toto bychom již nikdy neměli dovolit.

Máte za sebou nesmírně těžké měsíce, přesto se chci rozloučit optimisticky. Zeptám se tedy na jiné téma: Jak se těšíte na léto a co Váš čeká hezkého?

Na léto se moc těším, protože opravdu věřím, že se mé tělo konečně dostane do normálu a já si budu moci objednat pořádnou várku ořechových másel. Budu hodně odpočívat, vystavovat se sluníčku, lenošit, věnovat se kocourkům, číst si, chodit na procházky, sem tam sportovat, scházet se s přáteli a prostě si užívat teplých dní. Zanedlouho jedeme s partnerem do lázní, kde se necháme oba hýčkat a lze očekávat, že tam bude i výborná kuchyně. Přítel je velký labužník, takže si to určitě vychutná, a já už snad také něco málo ucítím. Uvidíme.

Děkuji za rozhovor a přeji Vám hlavně hodně zdraví a fyzických i psychických sil!

Také Vám děkuji a přeji spoustu spokojených klientů a krásné léto.

 

Zajímá vás, co je u nás nového?

Sledujte nás